Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Obecné referendum u Jílkové.

4. 03. 2018 6:35:48
Jako zastánce obecného referenda jsem s velkým zájmem sledoval pořad „Máte slovo“ Michaely Jílkové na toto téma a musím říct, že jsem nebyl zklamán.

Jako zastánce obecného referenda jsem s velkým zájmem sledoval pořad „Máte slovo“ Michaely Jílkové na toto téma a musím říct, že jsem nebyl zklamán. Zejména vystoupení a reakce publika naznačují, že přijetí zákona o referendu se stává stále významnější otázkou pro stále rostoucí část veřejnosti. To se týká i té části publika, která byla deklarována jako odpůrci referenda. Vystoupení některých z nich dokazují, že otázky spojené s referendem důkladně promýšlejí. Dokonce i oficiální zástupci strany odpůrců, s výjimkou pana docenta Jana Payneho, připustili, že za určitých podmínek by bylo referendum přijatelné.

Formát pořadu s sebou nese nutnost rychlé bezprostřední reakce na položené otázky a přeje spíše emociální diskusi než důkladné argumentaci. To není na škodu, v každém případě je takováto otevřená diskuse mnohem přínosnější než některé jiné politické pořady ČT, jejichž hosté si vzájemně nebo s moderátorem notují. To diváky jen utvrzuje v tom, že se nejedná o snahu informovat či řešit problémy, ale o čistou propagandu. Zkratkovitost, kterou s sebou nese emocionálně vypjatá diskuse, je možno napravit dodatečnou argumentací. A o to se chci pokusit.

Už prvá otázka směrovaná paní Jílkovou na Tomio Okamuru “Rozhodoval by lid lépe než politici” byla zásadní a nakonec nezodpovězená. Tomio Okamura se před odpovědí pokusil reagovat na mírnou nepřesnost ve slovech Jílkové, kterými svou otázku uváděla, tedy že SPD požaduje, aby občané mohli v referendu hlasovat o všem. Následující tahanice o to, zda Okamura bude moci upřesnit, že hlasovat se bude moci ne o všem, ale o všem s výjimkou obsahu listiny lidských práv, nebo bude muset striktně odpověď na vlastní otázku, způsobila, že jsme se odpovědi nedočkali.

Odpověď je přitom v zásadě jednoduchá.
Lid by ve většině případů rozhodoval lépe, protože by mu nic nestálo v cestě rozhodovat v zájmu lidu. Tedy, jak praví ústava, v zájmu zdroje veškeré státní moci.
Rozhodování politiků s sebou vždy nese zátěž vlastních zájmů. Příklady této zákonitosti máme stále na očích. Důležitější než zájem lidu je zájem konkrétního politika být za všech okolností loajální vlastní straně, aby byl příště zase zařazen na kandidátku. Důležitější než zájem národa je zájem strany být ve vládní koalici, aby tak zajistila dobře placená místa co největšímu počtu svých členů. Důležitější než zájem národa je zájem konkrétního politika vypadat dobře v Bruselu a zajistit si tak dobře placenou funkci po ukončení kariéry v domácí politice. Důležitější než zájem národa je zájem politické neziskovky plnit zadání a zajistit si tak další dotace svých sponzorů.
Takto řečeno to zní dosti tvrdě. Ale nemylte se, nemyslím si, že politici či členové politických neziskovek jsou obecně zločinci. V této, obdobně jako v jakékoli jiné rozsáhlejší lidské skupině, se vyskytují jak altruisté, tak pragmatici sledující vědomě kromě obecného dobra i své vlastní zájmy a nakonec i kriminálníci, neštítící se např. spolupráce s mafiánským podsvětím. Problém je jen v tom, že vědomě, či v některých případech podvědomě, směšují své osobní zájmy se zájmem lidu, který mají zastupovat. Úkolem referenda je politikům/zastupitelům zájem národa v křiklavých případech jeho porušování připomenout.
O tom že Tomio Okamura a potažmo SPD tuto roli referenda chápe, svědčí jak jeho slova u Jílkové, že referendum je jakási pojistka, tak i odstavec v důvodové zprávě, který říká: cituji - přímá demokracie v podobě referenda, by měla být formou výjimečnou, doplňkovou k zastupitelské demokracii -. Ze znění zákona pak jasně vyplývá, že referendum má být sice formou výjimečnou, ale nikoli podřadnou. Lid jako držitel své vlasti, obdobně jako majitel nějaké firmy, má právo rozhodnout podle svého uvážení o některých záležitostech přímo a jiné delegovat na své zástupce.

Diskutovalo se také o minimálním počtu podpisů pod petici iniciující referendum. Jeho roli prahu, zabraňujícího příliš častému konání referend, nikdo z účastníků nezpochybňoval. Tomio Okamura dal najevo, že SPD souhlasí s jednáním o jeho výši. Osobně si myslím, že by výsledkem vyjednávání neměla být cifra, která je mnohem větší než původní návrh, tedy 100 000 podpisů. Jak ukázaly prezidentské volby, i 50 000 podpisů je velký oříšek v případech, kdy za jejich sběrateli nestojí velké peníze či mimořádná popularita.

Kontroverznější otázkou je otázka nastolená Stanislavem Polčákem. Jde o kvórum, tedy minimální účast voličů v referendu podmiňující jeho platnost. Zdůvodnění nulového kvóra, prezentované Tomiem Okamurou a některými zastánci referenda v publiku, tedy že volby a referendum o vstupu do EU žádné kvórum neměly a nemají, považuji za logické. Přesto však by se v zájmu dosažení dohody na zákoně o referendu mohlo o určitém kvóru uvažovat.
Neúměrně vysoké kvórum, např. padesátiprocentí jaké mají na Slovensku a na které se Polčák odvolával, spolehlivě zabrání platnosti jakéhokoli referenda. Vysoké kvórum totiž umožňuje těm, kdo preferují odpověď NE, rozhodnout referendum pouhou neúčastí. Jejich neúčast se totiž sčítá s neúčastí notorických nevoličů, lidí, kteří se buď o dění ve společnosti vůbec nezajímají, nebo zcela nedůvěřují politickému systému. Naopak nízké nebo žádné kvórum donutí zastánce odpovědi NE své stanovisko aktivně projevit. Svou neúčastí by riskovali vítězství odpovědi ANO. To samozřejmě povede k aktivnější diskusi před konáním referenda, zvýšenému zájmu ve společnosti a v důsledku toho i slušné účasti. Tento přínos by měli uvítat všichni, kdo požadují větší politickou aktivitu občanů. Osobně považuji za přijatelné 10 % kvórum, 20 % pak za absolutní maximum.

Jednou z významných námitek je námitka možnosti přijmout nekvalifikované rozhodnutí, které se dotkl např. pan Joch tvrzením, že prostí občané nemají čas podrobně studovat podstatu problému, na rozdíl od politiků, kteří jsou za to placení. Problému se dotkl i pan Polčák názorem, že pětihodinová diskuse ve sdělovacích prostředcích předpokládaná návrhem zákona SPD nestačí, nebo student Matěj Šimpach, který se obával emotivnosti rozhodování. Všechny tři námitky mají svoje racionální jádro, ve světle výše uvedené odpovědi na otázku, jestli by lid rozhodoval lépe než politici, však nemohou zdůvodnit odmítnutí referenda. Jak bylo řečeno, politici, přes relativní dostatek času na rozhodování, často zohledňují i jiné zájmy než zájmy lidu, a referendum je prostředkem, jak je na to upozornit.
Existuje však cesta, jak z tohoto dilematu ven. Instituce, mezi jejíž povinnosti bude patřit vyhlášení referenda po té, co jeho navrhovatelé sesbírají potřebný počet podpisů (parlament případně kancelář prezidenta), by měla mít právo položit protiotázku, která bude předložena na stejném volebním lístku jako otázka navrhovatelů. To umožní politikům navrhnout (podle nich) kvalifikované řešení problému, které se snaží lid řešit původní otázkou. Budou se přitom muset skutečně snažit o to, aby nové řešení bylo lepší než původní, protože jinak by lidé u něho zůstali. Voliči by v tomto případě odpovídali na každý návrh samostatně a navíc na otázku, který z návrhů preferují pro případ, že oba budou schváleny.
Tato úprava, kterou má i Švýcarský zákon o referendu, vychází vstříc požadavku na kvalifikovanost a důkladnou diskusi. Spokojeni s ní mohou být i zastánci co nejméně omezovaného zákona o referendu, protože protiotázka možná často umožní úspěšné řešení předmětu referenda v případech, kdyby pro nějakou drobnou nedomyšlenost nebyl schválen návrh původní.

Celý pořad byl nabit mnoha dalšími otázkami zasluhujícími podrobnější rozbor, mám však obavy, že bych tím už příliš přepínal pozornost čtenářů. Nejde o lehké téma a bude lepší v nejlepším skončit. Pokud diskuse pod článkem ukáže zájem, pustím se do pokračování článku.

Na závěr bych rád doporučil všem stranám, které deklarují, že jejich cílem je sloužit lidu nebo národu, aby přijetí efektivního zákona o obecném referendu věnovali maximální pozornost. Nejen tento pořad je důkazem toho, že referendum se stává důležitou prioritou voličů.

Autor: Jiří Matuszek | neděle 4.3.2018 6:35 | karma článku: 33.43 | přečteno: 1781x


Další články blogera

Jiří Matuszek

Je vlastenecké mluvit pravdu?

Tuto na první pohled nesmyslnou otázku položil Václav Moravec ve svých Otázkách v neděli 3.6.2018. Každý, komu rodiče v dětství říkali, že lhát se nemá, se musel při těch slovech zarazit.

7.6.2018 v 15:48 | Karma článku: 36.16 | Přečteno: 1278 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Bohumír Šimek

Varování maminkám

Dnešní maminky příliš důvěřují reklamám, chovají se podle nich a vůbec netuší, že svým dcerkám již v kojeneckém věku připravují selhání důležitých orgánů a smrt. Popíši konkrétní případ.

19.7.2018 v 20:32 | Karma článku: 12.80 | Přečteno: 183 | Diskuse

Lenka Hoffmannová

Doživotní trest pro Palestince za brutální vraždu jejich izraelského zaměstnavatele

Oblastní soud odsoudil k doživotnímu trestu dva palestinské teroristy, kteří v říjnu loňského roku napadli a ubodali Reuvena Shmerlinga. Viz předchozí blog o výstavbě synagogy na jeho památku.

19.7.2018 v 19:13 | Karma článku: 18.87 | Přečteno: 353 | Diskuse

Marek Trizuljak

Nebudu uvádět jméno a prosím čtenáře, aby je ani oni ''jasnozřivě'' neuváděli

Příběh toho konkrétního člověka mi přijde silně emblematický. Není důležité uvádět jméno: v tom životě a jeho peripetiích jde možná více o obraz ukrutných bizarností, bolestí a podivné klikatosti osudů lidí 20. století.

19.7.2018 v 18:41 | Karma článku: 17.66 | Přečteno: 471 | Diskuse

Karel Trčálek

Současná migrace národů není normální. Proč se nám zamlčuje pravda?

Je zjevné, že migraci národů někdo řídí. A že ten někdo řídí i EU, která slouží jen jako zastěrka k cílené likvidaci Evropy. .Pravda o tom se nám samozřejmě zamlčuje

19.7.2018 v 17:41 | Karma článku: 10.60 | Přečteno: 468 | Diskuse

Zdeněk Majzlík

Konopí a má prosba k pánům Babišovi, Bartošovi a Okamurovi.

Během včerejšího a dnešního dne jsem napsal emaily pánům Ivanu Bartošovi, předsedovi České pirátské strany, Tomio Okamurovi, předsedovi stran Svoboda a přímá demokracie, a Andreji Babišovi, premiérovi vlády ČR a

19.7.2018 v 16:09 | Karma článku: 20.72 | Přečteno: 339 | Diskuse
Počet článků 2 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1529

Jsem člověk kterému není lhostejné co se kolem něho děje. Cestu kupředu vidím v rozšiřování demokracie.

Jsem členem strany Změna pro Lidi.





Najdete na iDNES.cz